Letos v lednu mi napsal klient, že potřebuje předělat web. Připojil přístupy se slovy: „posílám přístupy, co jsem dohledal.“ O odstavec níž dodal, že druhou doménu nedohledal vůbec, ale má za to, že je „nějak spřízněná“ s tou první, a že kdyžtak zavolá na support.
Nikdo ho nepodvedl. Web mu kdysi dělal kamarád, odvedl dobrou práci a pak se životy rozešly. Jen to nikdo nikdy nesepsal. Po pár letech tak majitel firmy hádal, kde má vlastní doménu.
Tohle není výjimka. Je to úplně normální stav firmy, které web funguje. A protože funguje, není důvod se tím zabývat.
Problém je, že se to provalí až ve chvíli, kdy něco měnit potřebujete.
Ještě poznámka dopředu: píšu o českých doménách .cz. Princip platí všude, ale konkrétní postupy a lhůty se u jiných koncovek liší.
Čtyři věci, které se pletou dohromady
Většina lidí má „web“ jako jednu položku. Ve skutečnosti jsou to čtyři samostatné věci, které spolu nemusí mít nic společného a klidně můžou být u čtyř různých firem.
Doména je adresa. vasefirma.cz. To, co lidem říkáte do telefonu.
Registrátor je firma, přes kterou doménu platíte. Doména se nedá koupit přímo u registru – vždycky je mezi vámi a registrem prostředník.
DNS a nameservery jsou rozcestník. Říkají internetu, na kterém počítači váš web hledat a kam doručovat e-maily.
Hosting je ten počítač. Místo, kde web fyzicky leží.
Kdybych to měl přeložit do něčeho hmatatelného: doména je adresa a číslo popisné zapsané v katastru. Hosting je dům, který na té adrese stojí – dá se zbourat a postavit nový, klidně jinou firmou. DNS je cedule u silnice, která ukazuje, kde ten dům hledat.
Potřebujete být zapsaní v katastru. Kdo staví dům a kdo vyrábí ceduli, je vaše volba – a dá se to kdykoli změnit.
Tři z nich vyměníte sami. Čtvrtou ne
A tady je celá pointa, kvůli které tenhle článek píšu.
Pravidla registru říkají dvě věty, které stojí za přečtení dvakrát:
„Administrativní kontakt může měnit veškeré údaje u jména domény, ale nemůže změnit držitele.“
„Držitel jména domény má právo s ním libovolně manipulovat.„
Přeloženo: ať do správy domény pustíte kohokoli – dodavatele, agenturu, švagra – dokud jste držitel vy, nemůže vám ji vzít.
A obráceně, což je ta nepříjemná půlka: když držitel nejste vy, nepomůže vám, že platíte faktury, máte přístup do administrace a web je na vaše jméno. Rozhoduje ten jeden řádek v registru.
Hosting vyměníte za odpoledne. Registrátora změníte, aniž by vám do toho ten starý mohl mluvit (za chvíli ukážu, jak). Nameservery přepnete během hodin. Držitele nezměníte bez souhlasu toho, kdo jím je.
Ověřte si to za pár vteřin
U .cz domén je to veřejné, registr to má na webu. Otevřete si:
https://www.nic.cz/whois/domain/VASEDOMENA.cz/Uvidíte tam:
- Držitele – a to i když je to fyzická osoba. GDPR skryje adresu a e-mail, ale jméno je vidět vždycky. U firmy uvidíte navíc sídlo a kontaktní e-mail.
- Datum expirace – k tomu se ještě vrátím
- Určeného registrátora – firmu, přes kterou doména běží
- Nameservery – kam je doména nasměrovaná
Vyzkoušel jsem to na vlastní doméně, ať víte, co uvidíte: držitelem jsem já, doména expiruje 25. 6. 2027, registrátorem je INTERNET CZ a nameservery spravuje Cloudflare (stav k srpnu 2026). Přesně tak to má vypadat.
Jestli na řádku Držitel čtete jméno bývalého webaře, jeho firmy nebo někoho, koho neznáte, máte věc k řešení. Ne paniku – jen věc k řešení, dokud spolu ještě mluvíte.
Jak se držitel převádí
Ještě než se dostaneme k postupu, jedna věc, kterou je lepší vědět předem: řádný převod držitele stojí a padá s tím, že druhá strana chce. Žádný formulář ji k tomu nedonutí.
Jeden klient byl přesně v téhle situaci: doména byla vedená na jeho bývalého webaře a jediné, co nakonec zabralo, bylo webaře vyplatit. Technicky se nedělo nic složitého. Nepříjemné bylo, že o ceně nerozhodoval on.
Samotný postup se navíc liší registrátor od registrátora. Registr k tomu říká:
„Vyžadovaná forma potvrzení (autorizace) žádosti, tedy ověření, že požadavek na změnu dává skutečně k tomu oprávněná osoba, závisí právě na Vašem registrátorovi. Může jí být potvrzení z e-mailu, který je veden u držitele, elektronický podpis či úředně ověřený podpis.“
Prošel jsem si, jak to mají čtyři čeští registrátoři:
| Registrátor | Co po vás chce |
|---|---|
| VAS Hosting | autorizační odkaz z obou e-mailů – starého i nového držitele, žádný papír |
| Active24 | potvrzení odkazem na kontaktní e-mail v registru; nebo formulář s úředně ověřeným podpisem nového držitele |
| Czechia / Zoner | online e-mailem, ale až 60. den od registrace nebo převodu domény; jinak papír s ověřeným podpisem |
| Běžná praxe u dalších | oba držitelé podepíšou žádost a nechají si podpis úředně ověřit |
Co z toho plyne prakticky:
Když převádíte doménu vy, zjistěte si předem, co váš registrátor chce. Pokud chce úředně ověřený podpis, počítejte s cestou na poštu nebo k notáři a s tím, že to nebude hotové odpoledne. Budete taky potřebovat identifikátor nového držitele – kód, pod kterým je vedený v registru. Když ho druhá strana nemá, založí se.
A tady je ta věta, kvůli které se to vyplatí dočíst: u části registrátorů stačí ke změně držitele kliknout na odkaz v e-mailu, který je u domény vedený. Když je tam pořád e-mail bývalého dodavatele, má nad vaší doménou víc moci než vy. Zkontrolujte si tedy nejen jméno držitele, ale i to, na jaký e-mail registru chodí pošta. Ve veřejném výpisu ho u fyzické osoby neuvidíte, skrývá ho GDPR – zjistíte ho po přihlášení u svého registrátora nebo v Doménovém prohlížeči.
Registrátora naopak změníte kdykoli a nikoho se neptáte
Ke změně registrátora slouží heslo pro transfer, takzvané AuthInfo. A klíčové je: není k tomu potřeba součinnost stávajícího registrátora. Nemůže vás držet.
O AuthInfo si můžete říct čtyřmi způsoby: současnému registrátorovi, novému registrátorovi, vyplněním formuláře na nic.cz, nebo si ho vytáhnout v Doménovém prohlížeči po přihlášení přes mojeID.
Takže: pokud jste držitel, nejste ničí rukojmí. Když se vám u někoho nelíbí, odejdete.
Nameservery klidně svěřte dodavateli
Když vám dodavatel řekne „přepneme doménu na naše nameservery“ nebo „na Cloudflare“, není to nic podezřelého. Je to běžný postup a na vlastnictví to nesahá ani trochu. Změna je hotová během hodin a kdykoli ji vezmete zpátky.
Jedinou věc bych si u toho pohlídal: mějte někde stranou vypsané, co v DNS je. Stačí export od dodavatele nebo obyčejný screenshot. Když se pak něco při přepínání rozbije nebo se dodavatel odmlčí, máte z čeho to poskládat zpátky. Rozbije se přitom nejčastěji pošta – ta na DNS visí úplně stejně jako web, jen si to s ním málokdo spojuje.
Hlídejte si i datum expirace
Vlastnictví je jedna věc, druhá je nezapomenout zaplatit. Expirace není další věc mimo vaši moc – ta je naopak celá ve vašich rukou. Je to ale cesta, jak se držitelem vaší adresy může stát někdo úplně jiný.
Propadlá doména je horší než rozbitý web. Vypnou se s ní i firemní e-maily a nakonec si ji může zaregistrovat někdo jiný – třeba někdo, kdo si všiml, že na ni chodí návštěvnost.
Datum expirace je ve whois vidět, takže si ho zkontrolujte hned, jak si tam budete ověřovat držitele. A ověřte si, že upomínky z registru chodí na adresu, kterou někdo čte. Ne na e-mail zaměstnance, co odešel před třemi lety.
Co se s propadlou doménou vlastně děje
Stojí za to vědět, jak to po expiraci pokračuje – protože to není ze dne na den a protože se v tom skrývá jak riziko, tak jedno nečekané řešení.
U .cz domény vypadá kalendář takhle:
- Prvních 30 dní po expiraci doména normálně funguje. Web běží, e-maily chodí, nikdo nic nepozná. Prodloužit ji jde kdykoli.
- Dalších 30 dní je vyřazená z DNS. Web nejede, e-maily nechodí. Prodloužit ji pořád ještě jde.
- 61. den se doména definitivně ruší. Prodloužit už nelze.
- Zrušená doména se pak zařadí do aukce. Patnáct dní je vidět v seznamu chystaných aukcí, šestnáctý den se draží – jeden jediný den, od poledne do devíti večer.
Od expirace k aukci tedy uplynou zhruba dva a půl měsíce. A všimněte si té první třicítky: celý první měsíc web normálně jede, takže si problému nikdo nemusí všimnout. Zjistí se to typicky až ve chvíli, kdy přestane chodit pošta.
Aukce domén: cesta, o které se moc neví
Že se zrušené .cz domény draží, je poměrně nová věc – CZ.NIC aukce spustil v květnu 2024. Předtím se uvolněné domény vracely do volné registrace a o ty zajímavé se přetahovalo pár firem, které to uměly odchytit ve správnou vteřinu. Dneska může přihazovat kdokoli s ověřenou elektronickou identitou (mojeID nebo EU eID).
Draží se právo doménu zaregistrovat, vyvolávací cena je 100 Kč a vítěz má pak sedm dní na to, aby si doménu u některého registrátora skutečně zaregistroval a zaplatil.
A teď proč to sem píšu. Vzpomínáte na toho klienta, co musel vyplatit svého bývalého webaře? Ten měl aspoň s kým jednat. S jiným klientem jsme doménu řešili touhle cestou: domluva nevedla nikam, tak jsme doménu nechali vypršet a já jsem mu ji pak v aukci vydražil zpátky. Dopadlo to dobře – doména je dneska vedená na něj.
Zní to jako zoufalost, ale je to legitimní cesta – jen s ní jde ruku v ruce riziko, které je potřeba znát dopředu. Ve chvíli, kdy doménu pustíte do aukce, začíná být k mání komukoli. Přihazovat může kdokoli, kdo si jí všimne. Vy pak buď ostatní zájemce přeplatíte, nebo přijdete o adresu, kterou máte na cedulích, autech a vizitkách.
Pro představu, o jaké částky jde: za první rok provozu šla skoro polovina vydražených domén za vyvolávacích sto korun a průměr se drží kolem 1 350 Kč. Ale nejdražší doména dosud stála necelých 200 tisíc. Záleží čistě na tom, jestli si jí někdo všimne.
Takže: je to řešení až úplně nakonec. Nejdřív zkuste všechno ostatní – domluvu, svého registrátora, řádnou změnu držitele. Nechat doménu propadnout dává smysl jen tehdy, když už opravdu není za kým jít. A i pak počítejte s tím, že měsíc nepojedou e-maily a další měsíc budete čekat, jak to dopadne.
Co si nechat předat
Krátký seznam, který má mít u sebe majitel firmy. Ne dodavatel, ne agentura – majitel.
- kdo je zapsaný jako držitel a na jaký e-mail chodí zprávy z registru
- kdy doména expiruje
- přístup k registrátorovi domény (a povědomí, jak si říct o AuthInfo)
- hosting nebo administrace serveru
- administrace webu
- e-maily
- analytika a Search Console
- platební brána, pokud máte e-shop
Když vám na tomhle seznamu něco chybí, nemusí se dít nic zlého. Většinou se opravdu nic zlého neděje.
A pokud si z celého seznamu ohlídáte jedinou položku, ať je to doména. Všechno ostatní se dá v nejhorším postavit znovu: web se naprogramuje nový, hosting se přendá, e-mailové schránky se založí. Je to práce a stojí to peníze, ale jde to. Adresu, pod kterou vás lidi znají, si znovu nepostavíte.
U webů, které mám ve správě, je tohle jedna z prvních věcí, kterou si na začátku projdeme. Ne proto, že by to bylo složité, ale proto, že to nikoho nenapadne dřív, než je pozdě. A kdo si tím nechce procházet sám, může se tím nechat provést.